Navzdory často vžité představě není pitná voda, po jejím užití a znečištění, pro přírodu nenávratně ztracena. Ba právě naopak, návrat vyčištěné vody do přírody je neodmyslitelnou součástí koloběhu vody v naší kulturní, člověkem přetvořené, krajině.
Splaškové odpadní vody jsou z nemovitostí vnitřními kanalizačními rozvody a následně kanalizačními přípojkami odváděny do kanalizace pro veřejnou potřebu, která je u nás v naprosté většině případů zakončena čistírnou odpadních vod (dále jen ČOV). Tyto čistírny jsou nejčastěji určené jak pro splaškové odpadní vody z měst a obcí, tak pro ostatní odpadní vody, např. z průmyslových výrob. Čistírny jsou mnoha typů a rozdělují se podle velikosti a typu čistírenského procesu. Nejčastějším typem ČOV v České republice je mechanicko-biologická čistírna odpadních vod. Velké čistírny pak většinou kombinují veškeré dostupné čisticí stupně. Patří sem mechanické, biochemické i chemické procesy. Vypouštění odpadních vod do vodních toků se řídí zákony České republiky konkrétně zákonem č. 254/2001 Sb. (o vodách) a zákonem č. 274/2001 Sb. (o vodovodech a kanalizacích). Povolení k vypouštění vydává vodoprávní úřad, což je speciální stavební úřad při odborech životního prostředí místně příslušných městských úřadů s rozšířenou působností, u větších čistíren pak povolení vydávají krajské úřady.
Vyčištěná odpadní voda je poté prostřednictvím výustních objektů vypouštěna do vod povrchových (tj. do vodních toků, rybníků, či nádrží), výjimečně pak vsakovacími systémy do vod podzemních. V přírodě dále probíhá přirozený proces samočištění vody, při kterém se voda čistí pomocí mikroorganismů a vzdušného kyslíku a u podzemních vod také filtrací průchodem před vodopropustné geologické vrstvy. Nynější zlepšující se stav vod je pak výsledkem společného působením člověka a přírodních sil naší domovské planety.