Žijeme s vodou
Cesty odpadní vody
Stejně jako vodovodní systémy a jejich provozování, mají svoji historii i kanalizace. Jedny z prvních kanalizačních systémů byly vybudovány v mezopotámských městech (2500 let př.n.l.). Z vykopávek bylo zřejmé, že už tehdy existovaly splachovací toalety, které byly zaústěny do městské kanalizace. K odvádění odpadních vod se využívaly hliněné trubky a hlavní stoky bývaly většinou zděné. Další zmínky jsou např. ze starověkého Řecka a Říma. Současně s vodovodní sítí starověkého Říma byla budována i poměrně dokonalá síť stok, které odváděly odpadní vodu. Z antiky jsou také známé první pokusy o čištění odpadních vod.
Ve srovnání s antickými městy byla středověká Evropa v mnohém pozadu a díky tomu se musela potýkat s častými epidemiemi tyfu, cholery a úplavice. Výkaly se z oken vylévaly na ulici a při deštích prosakovaly do studní. Neexistovala žádná městská kanalizace. V Evropě se zmínky o prvních kanalizačních systémech objevily ve 13. století. Splachovací klozet se dokonce objevil teprve v roce 1596 v Richmondském paláci. V Čechách se první skutečné stoky začaly stavět až v 17. století. Mezi nejstarší kanalizační systémy patří Pražská kanalizace. Stoky vyúsťovaly buď přímo do řek, nebo do sběrných jam a rybníků.
V dostupných podkladech je možné dohledat, že již v roce 1919 byla zaevidována kanalizace v Moravské Třebové.
Délka stok, především celozděných, respektive překrytých kamennými pláty, činila více jak 16 km. K roku 1934 byla kanalizační síť rozšířena o dalších cca 5,5km z betonových, respektive kameninových trub. Z tohoto období se dochovala i nejstarší dokumentace týkající se výstavby 365 metrů kanalizace ve spodní části ulice Sluneční (tehdejší Pifflově ulici). První kanalizace ve městě z plastových trub je z roku 1973 a najdeme ji ulici Zahradnické (mezi ulicemi Jiráskova a K. Čapka). S rozvojem bytové zástavby v lokalitě Západní je zaznamenán nejen další významnější rozvoj kanalizační sítě, ale také vybudování první čistírny odpadních vod ve městě. Tato čistírna, umístěná pod nemocnicí (v místě současné restaurace „U Štiky“), čistila nejen odpadní vody od bytových domů z lokality Západní a Dr. Janského, ale i odpadní vody z nemocnice. Odstavena byla až po vybudování centrální ČOV v Linharticích (1993-1995). Stoková síť z ostatních částí města byla až do 90. let 20. století po předčištění v septicích u jednotlivých domů zaústěna do místních vodotečí.
Rozšíření kanalizace v letech 1993-1997 se týkalo přepojení tehdejších hlavních stok do nových, které byly společným kanalizačním přivaděčem napojeny na nově vybudovanou ČOV. Při této akci bylo vybudováno více než 7 km nových stok. Svým rozsahem a objemem prací to byla jedna z nejvýznamnějších novodobých městských akcí. K dalšímu významnému doplnění městské kanalizace došlo v letech 2010-2012 v rámci akce OUSB - odkanalizování městských částí Udánky, Sušice a Boršova. Napojeny byly části obce, ve kterých byly místní kanalizace zaústěny do potoka, případně chyběly úplně. Délka nových sítí při této akci přesáhla více jak 17,5 km. Po dokončení výstavby a přepojení obyvatel se Moravská Třebová zbavila všech výustí místních kanalizací do potoků a došlo tím k dalšímu zlepšení kvality povrchových vod.
V současné době VHOS, a.s. v Moravské Třebové a místních částích provozuje cca 57 km kanalizace, na niž je připojeno více jak 98% obyvatel města. Z hlediska použitého materiálu je kanalizační síť ve městě z 65% z plastových trub (PVC, laminát), a to díky odkanalizování místních částí Udánky, Sušice, Boršov. Druhým nejvíce zastoupeným materiálem je beton či železobeton, a to z 29%. Kamenina tvoří cca 5% stokové sítě a 1% patří doposud funkčním historickým stokám, především z kamene či cihel. Více jak 97% stok ve městě je kruhových, a to do průměru 800 mm. Z toho více jak polovina je tvořena profily 250 mm a 300 mm. Zbylá 3% zahrnují stoky vejčité či zděné větších dimenzí. Maximální profil doposud funkčních stok je více jak 1,1 m, což už má charakter průlezných stok.
Převážná část kanalizace je gravitační – odpadní voda odtéká potrubím, které je položeno ve spádu. V místech, kde nebylo možné napojení gravitační kanalizace, byly zřízeny čerpací stanice, které odpadní vodu čerpají do výše umístěných šachet. Takto jsou odkanalizovány městské části Sušice a Boršov a také několik menších lokalit. Provoz čerpacích stanic je náročnější na údržbu a čištění, a proto jsou provozem kanalizace prováděny častější pravidelné kontroly zařízení. Dojde-li k ucpání či výpadku čerpací stanice, musí dojít v co nejkratší době k vyčištění a zprovoznění. Několikrát ročně jsou čerpací stanice čištěny preventivně, čímž se do jisté míry předchází ucpávání.
Gravitační kanalizace je sice provozně spolehlivější a mohlo by se zdát, že je bezúdržbová, ale i na gravitační kanalizaci je třeba provádět kontroly, čištění a opravy. Pravidelně se kontrolují místa s minimálním spádem, aby se předešlo zanášení. Díky tomu je možné včas provést strojní pročištění a nedochází k ucpávání. Náklady na preventivní čištění bývají také nižší než na havarijní čištění. Čištění se provádí většinou strojně tlakovou vodou. Pravidelnou kontrolou a čištěním procházejí také objekty umístěné na kanalizaci. Jsou to především odlehčovací komory a shybky. Činnosti spojené s preventivní údržbou jsou uvedeny v provozním řádu kanalizace. S provozem kanalizace je spojena kromě preventivních i celá řada dalších činností. Z těch nejčastějších lze jmenovat například výměnu kanalizačních poklopů. Silničním provozem poklopy trpí a dochází k jejich poškození. Při převážné většině oprav je třeba s výměnou poklopu měnit i jeho rám, který je usazený v asfaltu. Ročně se na území města vymění několik opotřebených či poškozených poklopů.
Pozornost je také věnovaná průzkumu kanalizace. Ten se provádí z několika důvodů. Jedním z nich je upřesnění tras původních stok, u kterých ještě nebylo provedeno geodetické zaměření. Výsledky takového průzkumu jsou zapracovány do mapových podkladů GIS, aby mohly být poskytovány pro účely různých vyjádření. Stejně jako v případě vodovodů spolupracuje provoz kanalizace při různých investičních akcích s projektanty.
Dalším neméně důležitým důvodem pro provádění průzkumu je omezování množství balastních vod. V době, kdy kanalizace ještě nebyla ukončená čistírnou odpadních vod a odpadní voda odtékala do potoků a řek, se kanalizace často využívala i k odvodnění drenážních vod. O těsnosti kanalizačních stok nemohla být často ani řeč, proto se spoji v potrubí dostávaly do kanalizace spodní vody. Všechny tyto vody, které nejsou splaškové, se obecně nazývají balastními vodami. Postupným napojením kanalizace na ČOV se staly balastní vody problémem, který je třeba postupně řešit. Tím, že dochází k ředění splaškových vod vodami balastními, se zhoršuje samotný proces čištění na čistírně odpadních vod a současně se zvyšují náklady na čerpání. Omezování jejich množství má tedy smysl nejen ekonomický. Samotný průzkum probíhá často v nočních hodinách, kdy je nejnižší průtok splaškových vod a jde tedy lépe zjistit, odkud balastní vody přitékají. Kanalizace se kontroluje po jednotlivých úsecích. Po lokalizaci menších úseků se dále využívá kamerových prohlídek kanalizace k upřesnění míst nátoku. Samotné opravy nátoků balastních vod se řeší buď provedením výkopu a utěsněním, nebo v dnešní době stále zajímavější metodou bezvýkopových oprav.
Kamerové prohlídky kanalizace se provádí nejen z důvodu omezení balastních vod, ale také ke kontrole stavu kanalizačního potrubí, upřesnění tras kanalizací, zjištění napojení kanalizačních přípojek, apod. Stoky jsou většinou umístěny ve vozovkách, které jsou různě zatíženy dopravou. Z toho důvodu probíhají periodicky kamerové prohlídky, které dokáží včas odhalit popraskané potrubí a tím předejít havárii kanalizace.
Pokud již k havárii dojde, provádí se oprava podobným způsobem jako u vodovodů. Je nutné provést výkopové práce a následnou opravu či výměnu potrubí. Příprava nutná k zahájení zemních prací je naprosto stejná jako v případě havárie na vodovodním řadu. Samotná oprava bývá ale často náročnější. Kanalizace jsou totiž umístěny ve větší hloubce a také se jedná o větší průměry potrubí. Není výjimkou, že se opravy provádí v hloubkách 3m a více. Na území města jsou ale umístěné i stoky v hloubkách 6 – 7 metrů. Podobně jako u vodovodů je nutné opravu provést co nejrychleji, aby bylo obnoveno odvádění odpadních vod.
Stejně jako je neustále nutné věnovat se tomu, aby kanalizační systém byl funkční a odváděl plynule odpadní vodu do městské ČOV, je třeba provádět každodenně činnosti spojené s údržbou a obsluhou čistírny odpadních vod. Výčet rutinních činností provázejících provoz ČOV je opravdu dlouhý. Jako u všeho ostatního má i ČOV svůj provozní řád, kde jsou pravidelné činnosti vyjmenovány. Všechny tyto činnosti vedou k tomu, že z ČOV odtéká kvalitně vyčištěná voda. Kvalita vody je pravidelně kontrolována laboratoří.
Provoz kanalizace a ČOV jde již dlouhá léta ruku v ruce s provozem vodovodů a stejně tak i zde jsou lidé, pro které se provoz městské čistírny a kanalizace stal řemeslem. Většina z nich tuto práci vykonává od doby, kdy byla uvedena do provozu původní ČOV. Provoz kanalizace i ČOV Moravská Třebová je zajišťovaný stejnými pracovníky, kteří se starají o to, aby voda, kterou vracíme zpátky přírodě, byla co možná nejčistší.
Martin Šibor