Vše začíná u zdroje

Drobečková navigace

zpět

Žijeme s vodou

Vše začíná u zdroje


Než nám pitná voda vyteče z kohoutku, urazí dlouhou cestu. Vždyť kapka vody padnoucí na zemský povrch k nám může dorazit za několik dní, měsíců či let. První činností člověka nezávislou na cestě kapky vody je nalézt dostatečný a kvalitní zdroj pitné vody, nad zdrojem vybudovat jímací zařízení, vodu z tohoto zařízení vyčerpat do akumulace a potrubím ji dovést až do kohoutku.

Zpět však na začátek tohoto procesu. Jak je z názvu patrné, budeme se v tomto článku věnovat pojmům vodní zdroj, podzemní či povrchová voda, jímací objekt apod. Určitě stojí za to, si v úvodu osvětlit, co tyto odborné pojmy znamenají. Z hlediska vodohospodářského vodním zdrojem rozumíme zdroj podzemní nebo povrchové vody, který využíváme pro různé potřeby společnosti, v našem případě pro výrobu pitné vody. Ačkoli se Zemi říká modrá planeta, ne všechnu vodu, která se na Zemi nachází, lze pro naši činnost využít, vždyť 97 % vodstva tvoří voda slaná a většina sladké vody je doposud uložena v ledovcích.

Vzhledem k tomu, že v oblasti, kde působí společnost VHOS, a. s., není žádná vodárenská nádrž, je do veřejných vodovodů dodávána pouze voda podzemní - z vrtů, studní či pramenů. Tento druh přírodní vody vzniká vsakováním srážkové vody propustnými vrstvami zemské kůry. Chemické složení podzemních vod je proto velmi různorodé, a to s ohledem na chemickou skladbu vrstev, s nimiž voda na své cestě v podzemí přijde do styku.

Podzemní vodu zadržujeme v technickém zařízení, které se označuje jako jímací objekt. V minulosti se jímací objekty budovaly v místech, kde voda vyvěrala na povrch nebo se kopalo tak dlouho, až se na vodu nenarazilo. V současnosti nejrozšířenějším typem jímacího objektu podzemní vody jsou vrty nebo studny, které se hloubí vrtáním. Hned po vyvrtání se musí vrt či studna vystrojit - vyztužit vystrojovací trubkou, tzv. zárubnicí. Díky vtokovým otvorům v zárubnici se podzemní voda do studny či vrtu může dostávat i v několika horizontech. Vrtané studny se budují tam, kde se podle hydrogeologického průzkumu očekává kolektor podzemní vody s dostatečnou zásobou. Proto se před zahájením vrtných prací zpracovává hydrogeologický průzkum vycházející ze znalosti hydrogeologických podmínek lokality, hydrogeologických map, výsledků hydrogeologických průzkumů a terénu. Po vyvrtání a vystrojení vrtu hydrogeolog pomocí čerpací zkoušky upřesní vydatnost a kvalitu podzemní vody, což je velmi důležitým podkladem pro stanovení jak optimálního, tak maximálního odběru podzemní vody ze zdroje, aby nebyly omezeny jiné zdroje v okolí. Může se však stát, že v jímacím objektu nebude dostatečné množství vody nebo její kvalita nebude vyhovovat požadavkům na pitnou vodu a vrt nebude možno pro vodárenské účely využít. Pak investora čeká vrt odborně zlikvidovat a hledat zdroj jiný. V případě, že lze jímanou vodu využívat, je nutno si zajistit na vodoprávním úřadu povolení nakládání s vodami.

Možná jste v médiích zaznamenali informace o uvažovaném zvýšení zpoplatnění odběru vody. Zpoplatnění odběru podzemní vody státem stanovil již v r. 2001 zákon č. 254/2001 Sb. o vodách (Vodní zákon). Od zavedení tohoto poplatku pro podzemní vody je jeho výše 2,- Kč za odebraný kubík (m3). Zpoplatněny jsou zdroje, jejichž odběr přesáhne 500 m3 za měsíc nebo 6000 m3 za rok.

Další důležitou činností týkající se zdrojů podzemních vod je jejich ochrana. Vzhledem k intenzivnímu využívání přírody se v současnosti nelze pouze opřít o obecnou ochranu jako složky přírody a životního prostředí. Rovněž tak nelze spoléhat na ochranu lokalit s významnou akumulací vod nebo katastrálních území, kde jsou umístěny zdroje pitné vody, u nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l. Speciálním institutem ochrany je vyhlášení ochranných pásem vodních zdrojů. Ochranná pásma dělíme na ochranná pásma I. a II. stupně. Obecně platí, že ochranné pásmo I. stupně zajišťuje přímou ochranu vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího zařízení a je převážně oploceno. Ochranné pásmo II. stupně chrání vodní zdroj ve větších vzdálenostech, především v oblastech vlastní infiltrace. V terénu se označení hranic provádí obvykle jen v místech křížení hranice ochranného pásma s komunikacemi a v místech, kde hrozí zvýšené nebezpečí znečištění vodního zdroje.

Zásobování města Moravská Třebová pitnou vodou

Potíže se zásobováním vodou nejsou pouze realitou současnosti, ale nedostatek vody již v minulosti způsoboval migraci obyvatel či přesun celých měst do příhodnějších lokalit. Vždyť i za vznikem Moravské Třebové na současném místě stál nedostatek vody v původním správním středisku Rýzmburského panství. V prvopočátku existence Moravské Třebové byly jako zdroj vody využívány vodoteče či studánky a studny, ze kterých se voda vytahovala nádobou uvázanou na provaze. Později si člověk odběr vody usnadňoval pomocí jednoduchých strojních zařízení, např. rumpálu (viz 30 m hluboká klášterní studna ve františkánském klášteře z let 1704-1706). Vyšší poptávka po vodě z veřejného vodovodu ve městě v 19. stol. zapříčinila vyhledávání zdrojů mimo vlastní město. Nejprve to byl zdroj u Útěchova, později se vodovod rozšířil o zdroje v Dlouhé Loučce a v Borušově nebo v Křenově. Vyjma pramenů u Útěchova, jsou další zdroje využívány dodnes. Voda ze zdroje Wölfel v Dl. Loučce je odebírána od r. 1897.

Borušov-zářezy, původně nazývaný Penkův pramen, do Moravské Třebové proudí od r. 1929.

Z obou pramenišť je voda do Moravské Třebové přiváděna gravitačně, tj. bez čerpání.

Díky prozíravosti našich předků, kdy dokázali vyhledávat kvalitní vodní zdroje nejen v těsné blízkosti města, ale zaměřovali se na vydatnější vývěry v okolí, bylo možné již od 60. let 20. stol. rozšiřovat vodovodní síť i do okolních obcí, a tím dát vzniknout skupinovému vodovodu v současnosti nazývanému Skupinový vodovod Moravskotřebovska. Dnes skupinový vodovod zásobuje pitnou vodou Moravskou Třebovou, Borušov včetně místní části Prklišov, Linhartice, Rozstání, Radkov, Malíkov, Dlouhou Loučku, Útěchov, Kunčinu, Novou Ves, Staré Město, Radišov, Dětřichov, Mladějov, Rychnov, Křenov, Janůvky, Rudnou, Přední Arnoštov, Třebařov, Korunu a osadu Mařín (součást obec Zadní Arnoštov). Skupinový vodovod, jehož provozovatelem je VHOS, a. s., využívá 11 pramenišť, která obsahují 9 jímacích vrtů hlubších než 60 m, více jak 20 pramenních zářezů nebo štol a mělkých studní. Do vlastní Moravské Třebové lze přivést vodu z šesti z nich. Slovy čísel z cca 28 l/s, které je ze zdrojů odebíráno pro potřeby skupinového vodovodu, spotřebuje město Moravská Třebová více jak 60 % tohoto množství.

Nejvýznamnější prameniště, které v současnosti zásobuje Moravskou Třebovou, se nachází v lokalitě „Červená Hospoda“, umístěné zhruba cca 3 km od M. Třebové směrem na Mohelnici. První z využívaných vrtů byl vybudován v r. 1975, druhý, který je hluboký více jak 100 m, byl realizovaný v roce 1984. Další významné prameniště v okolí M. Třebové se nachází na okraji Kunčiny. Skládá se ze tří zdrojů – dvou vrtů a studny. Bohužel z důvodu vyššího obsahu dusičnanů nelze tuto vodu bez předchozího smíchání s vodou z prameniště Červená hospoda využít pro zásobování pitnou vodou. Totéž platí i pro prameniště Borušov-zářezy. Nesmíme zapomenout na prameniště, které zásobuje především místní část Boršov (od r. 2010 pak i novou zástavbu u Útěchova, případné přebytky jsou využity i v Moravské Třebové). Prameništěm je soustava zářezů z 50. let 20. století a nachází se v údolí Stříbrného potoka na Hřebečském hřbetu. Vzhledem k tomu, že se jedná o podpovrchové zdroje, je vydatnost závislá na množství dešťových srážek. Případný nedostatek vody v období sucha musí být vykryt vrtem vybudovaným v r. 1984.

Prioritou současnosti je nejen řádné hospodaření s vodou, ale i ochrana vodních zdrojů. Minulost nás poučila (kontaminace historického prameniště Queck 80. letech 20. stol.), že dodržování hospodaření na pozemcích v blízkosti pramenišť je důležitou složkou udržení kvality jímané vody. Proto VHOS, a. s. zajistila vyhlášení ochranných pásem II. stupně u nejvyužívanějších pramenišť, což obnášelo nejen zajištění zpracování hydrogeologických posudků, ale především zjištění vlastníků pozemků, které jsou vyhlášením ochranného pásma dotčeni. Pro vaši představu rozloha pásma pro zdroj „Červená hospoda“ činí cca 81 ha a muselo být při vyhlašování osloveno více jak 60 vlastníků pozemků.

Od r. 2012 sledujeme množství srážek pomocí srážkoměru, který je umístěn na budově VHOS, a. s. Za sledované období za nejsušší považujeme rok 2015, kdy celkový roční úhrn činil 442 mm. Možná budete překvapeni, ale nejvíce srážek bylo naměřeno v loňském roce, a to 626 mm. Rozložení srážek v jednotlivých měsících je možno sledovat na stránkách města v sekci „Moravská Třebová živě“.

Přestože se za posledních 5 let výše srážek nepřiblížila dlouhodobému srážkovému normálu pro Moravskou Třebovou stanovenou Českým hydrometeorologickým ústavem (670 mm/rok), nebyl u nejvyužívanějších zdrojů zásobující Moravskou Třebovou zaznamenán významnější pokles vydatnosti. Nelze však tvrdit, že nedostatek srážek se v hloubkových zdrojích neprojeví až v delším časovém horizontu, protože výraznější snižování vydatnosti již zaznamenáváme u zdrojů podpovrchových. Domníváme se však, že díky propojení jednotlivých zdrojů přes stávající akumulace jsme schopni krátkodobý pokles vydatnosti v některém ze zdrojů vykrýt. Přesto je v zájmu nás všech, aby byla co nejdříve realizována veškerá koncepční opatření zahrnující posilování odolnosti vodních zdrojů, zvyšování retenční a akumulační schopnosti krajiny a zodpovědné hospodaření s vodou napříč sektory.

Přejít na navigaci